Eva Tvrdá: "V mé knize byla překročena únosná hranice citových bouří"

archiv revue
Eva Tvrdá žije na Hlučínsku a na svém kontě má již několik knih. Její tvorba je spjata s moravskoslezským prostředím, zejména s moderní historií hlučínského regionu.
Eva Tvrdá žije na Hlučínsku a na svém kontě má již několik knih. Její tvorba je spjata s moravskoslezským prostředím, zejména s moderní historií hlučínského regionu.

V nové knize Mrtvou neměl nikdo rád jste poprvé zabrousila do žánru detektivky. Co vás k němu přivedlo?
Detektivka je velmi populární relaxační žánr a já jsem po svých závažných knihách zatoužila po troše relaxačního psaní. Úplná relaxace to nakonec nebyla, protože i detektivka dá autorsky zabrat, ale práce to byla docela zábavná.

O čem kniha je? Můžete čtenářům prozradit její příběh?
Kniha se odehrává v centru Ostravy a přibližuje příběh, jehož součástí by se mohl stát kdokoliv z nás. Láska, žárlivost, vyhoření, závist, to vše se každý den každého z nás týká. V mé knize byla překročena únosná hranice citových bouří a došlo k vraždě. Motiv k vraždě mělo opravdu hodně lidí, vrah je však nakonec dopaden. Mým cílem bylo napsat klasický detektivní příběh, bez přesahů do psychologie či sociologie.

Děj se odehrává v Ostravě. Jaký máte k tomuto městu vztah?
„Mám duši ušpiněnou tímhle městem,“ říká jedna z postav v mé knize a já se k ní přidávám. Tu šmouhu nelze smýt, žádný super účinný gel ji nevymyje. Patří ke mně, mám ji všude s sebou a můžu se na ni spolehnout. Ostrava se umí dostat pod kůži.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že když jste začínala psát a vydávat, měla jste tendenci uvádět vše kolem svého psaní ´na pravou míru.´ Co si pod tím mám představit?
Čtenáři mých knih mají tendenci dohledávat skutečné lidi, o kterých píši. K mému překvapení je prý i nacházejí. Měla jsem tendenci vysvětlovat, jak moje knihy vznikají, jakým způsobem vytvářím postavy a jejich osudy, ale už jsem to vzdala. Čtenář má stejně vždycky dojem, že právě on ví, jak to všechno je. Později jsem pochopila, že čtenář u mých knih prožívá svoje příběhy, že moje kniha v jeho rukou už není moje, je to jen materiál pro jeho vlastní fantazii a já mu do ní nemám co mluvit, vždyť on mi taky do psaní nezasahoval. A tak s prvním čtenářem už kniha přestává být moje, není v ní to, co vidím já, ale to, co vidí čtenáři. Knihám život vdechují čtenáři, v tom je jejich obrovské kouzlo.

Budete v psaní detektivek pokračovat? Máte už námět na další knihu?
Námět na další detektivku samozřejmě už mám, ale uvidím, jak se uchytí kniha Mrtvou neměl nikdo rád. Pokud si jako autorka detektivky najdu své čtenáře, mileráda v tomto žánru budu pokračovat.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Evy Tvrdé
___________________________________________________________

„Detektivka Mrtvou neměl nikdo rád je zařazena do žánru Silesia Noir, což mají být temné kriminální příběhy.  Nutno podotknout, že autorka umí tnout do živého a šokovat. S ničím  a s nikým se nemazlí, jede si ve své lajně a kašle na city čtenářů. Paradoxně díky tomu napsala příběh, od kterého  se neodtrhnete. Jestliže jste od ní dosud nic nečetli, zaručuji vám, že si po přečtení této detektivky okamžitě seženete všechno, co vydala. Proč? Protože si na jejím přímočarém stylu vypěstujete závislost.“

Veronika Černucká 
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Mrtvou neměl nikdo rád

4.0 2
249 204
IHNED odesíláme
Čeština

Pandořina skříňka

4.5 2
249 204
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.